Jednou vetou Pavla Juráčka

juracek

“Od malička mě vzrušují zchátralé domy, dvory zarostlé kopřivami, zchudlé zámky, zbořené zdi, zaplevelené zahrady, opuštěná skladiště, zaprášené půdy, propadlá schodiště, usychající stromy, podzimní obloha, neregulované říční břehy, dřevěné chalupy v horách, dláždění, v němž roste tráva, okna bez skel, obrazy zapomenutých malířů, cesty, které nikam nevedou, strže plné plechovek a starých bot, veřejné skládky, vypuštěné rybníky, stromořadí v rovné krajině, vypálené mlýny, bývalé pily, pastoušky a mýta, obecní domy, konečné stanice, staré noviny, dopisy lidí, kteří už zemřeli, předměty, které už ztratily smysl, věty, které už nikdo neříká, knihy, které už nikdo nečte, jízdní řády staré padesát let, rytiny, starodávné dětské hračky, nápisy na hrobech, krabice od čaje, který byl spotřebován před první světovou válkou, mapy zemí, které přestaly existovat, firemní štíty zaniklých obchodů, reklamní nápisy na zboží, jež se už dávno neprodává…”

Pavel Juráček: Deník, nedeľa 4.10.1964

Reklamy

Jedna odpoveď to “Jednou vetou Pavla Juráčka”

  1. lamik Says:

    Áno!! (ale okrem tohto: strže plné plechovek a starých bot, veřejné skládky, vypuštěné rybníky 🙂

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s


%d bloggers like this: