Prvou vetou (PS 2013)

txt

Rok ako cesta vedúca pomedzi knihy, ktorých vstupnými dverami sú ich prvé vety.

„Benjaminova myšlienka vytvorenia diela pozostávajúceho výlučne z citátov, ktoré by bolo zostavené tak majstrovsky, že by sa zaobišlo bez akéhokoľvek dodatočného textu, môže niekomu pripadať bláznivá a sebadeštrukčná zároveň, avšak nebola takou, alebo aspoň o nič viac než vtedajšie surrealistické experimenty vznikajúce z podobných impulzov.“

(Hannah Arendtová: Walter Benjamin)

Rozhovor trvá slabou čtvrt hodinku.

„Čo to tu máte?“ opýtala sa Miza holička.

V osmdesátých letech se v nočních klubech a na podobných místech objevila nová droga: MDMA neboli extáze.

Myslím, že není nutné vysvětlovat, že „Předmluva předmluv“ není hebrejský superlativní obrat jako „Píseň písní“, „Noc nocí“ nebo „Král králů“.

Kolikrát se jen pídíme po konečném smyslu lidského života v pláštíku zmateného filosofického blábolu, a dnes myslím na Josefa Francla, člověka, který bůhvíproč svěřil svou kartu budoucnosti do rukou Ameriky, do níž přišel v roce 1851 z Čech, a celou tu budoucnost do posledního puntíku vypotřeboval, takže tu teď leží mrtvý obličejem ve sněhu, ale ne zase tak nešťastně, na začátku prosince roku 1875, než ho pohřbí v oregonském Forth Klamathu do hrobu, o kterém nikdo na světě neví.

S velbloudy jsem se setkal třikrát, a pokaždé to skončilo tragicky.

Prudký vítr ohýbá v nárazech stromy v nemocniční zahradě.

„Ale jděte,“ podivil se starý pan Popel.

Kdybych měl ukázat, že tato kniha má jednotnou podobu a byla zamýšlena jako homogenní úvaha, řekl bych, že jde o jakási zrcadla, jichž jsem jako synekdochy užil pro název knihy.

Zahlédli se vlastně v tutéž chvíli.

Galileo charakterizoval vesmír známou stručnou větou: „Podobá se obrovské knize psané jazykem matematiky, jehož písmeny jsou trojúhelníky, kružnice a další geometrické tvary.“

Den, který končil Velkým pádem, počínal ranní bouří.

Pane profesore Heideggere, stále znovu konstatujeme, že na vaše filosofické dílo vrhají do jisté míry stín určité události vašeho života, které sice netrvaly příliš dlouho, ale nebyly nikdy vyjasněny, poněvadž jste byl příliš pyšný nebo protože jste nepokládal za účelné se k nim vyjadřovat.

V rubrice úmrtních oznámení jsem si včera v Corriere přečetl: „V Benátkách ve svém domě na Calle San Barnaba zemřela sedmaosemdesátiletá komtesa Giuditta Terzanová.“

Lukasz Kleban vyšiel z domu na Bayswater.

Když byl svět ještě o polovinu tisíciletí mladší, měly všechny události v lidském životě mnohem ostřejší vnější kontury než dnes.

Žijeme v šialenom svete.

Do sídla Komise jsem vešel v půl deváté ráno.

Z pospájaných nočných tôní stromov bývalého parku vykročil akýsi plecnatý, až nahrbený chlap v najlepších rokoch, oblečený ako montér, s veľkou reklamnou igelitovou taškou, ale už vzápätí sa potočil ako opitý a zastal – ako keby chcel získať rovnováhu na rozkývanej plti – uprostred smetí, porozhadzovaných pozdĺž kontajnera preplneného odpadkami.

V devätnástom storočí, vtedy, keď sa namiesto brka začali používať kovové písacie perká na zastrkovanie do drevených rúčok napokon aj na Spiši, už nik zo všetkých Schlüsselovcov nevedel – okrem starého Albrechta Schlüssela – že kedysi, asi dvanásť-pätnásť rokov po drahom, ako voľajaká korunovácia kráľa leskom podpísaní viedenského mieru a zároveň i od vzniku prvého valčíka na svete, v časoch ako aprílové počasie, keď ozbrojení a nevyplatení vojaci utekali od svojich útvarov a združovali sa do malých a prefíkaných zbojníckych družín, čo vymáhali výpalné od šafárov, pričom si prišli aj oni na svoje, v ohýbajúcich časoch, čo každého nútili správať sa ako pod nízkou klenbou pivnice, konať v podrepe a tvrdiť, akí sú všetci vzpriamení, v habkajúcich časoch znehodnocujúcich menu, v predražujúcich časoch, keď sa šírila správa o akomsi podozrivom bielom prášku sypanom do studní, navzájom si odporujúca správa o trávení studní pánmi, o čom sa dozvedeli už aj na Spiši, v časoch, keď budúcnosť čoraz väčšmi vädla a bola v kdečom nepredvídateľná ako číselná hodnota, aká sa ešte len ukáže na vrchnej ploške, keď sa hracia kocka zastaví, sa akýsi vyobliekaný prišelec, od hlavy po päty očividný cudzinec zjavil v istom spišskom mestečku raz ráno na námestí.

Niekto, napríklad okultista, ale našťastie nielen on, by bol mohol o ňom povedať, že Richard Osť sa narodil predurčený na rozkrúcača takzvaných živých koliesok verejnosti.

„Keď som sa presvedčil, že môj život už vyvrcholil, počul som čírou náhodou báj, ktorú som ešte nikde nečítal a ktorá môže byť pre teba, syn môj, i pre synov tvojich synov rukou podávajúcou všekľúč usvedčujúci totožnosť každého architekta márnosti.“

Otylý, statný Tur Mulligan se vynořil ze schodů, nesl misku s mydlinami a na ní křížem přes sebe měl ležet zrcátko a břitvu.

V poněkud volné souvislosti s jedním Goethovým veršem se často cituje: „…Nejvyšší slast pozemšťanů / jediná je: osobnost“ a tím se vyslovuje názor, že nejvzdálenější cíl a nejsilnější touha každého spočívá v rozvinutí oné celosti lidské bytosti, kterou označujeme jako osobnost.

Posláním následujícího protokolu bude kontrasignovat ten druhý, nepochybně úřednější, ovšem o nic víc věrohodný, který byl pořízen a (zřejmě) vzat do evidence na jistém místě, v jisté hodině jistého dne, kteréžto podrobné okolnosti však zde pokládáme za nepodstatné.

Maroš bozkal spiacu ženu a ticho vyšiel zo spálne.

Tato proustovská monografie chce být literárněhistorickou monografií nového typu.

V orbis pictus prorockých zašifrovaných výpovědí Leonarda da Vinci představují některá místa velmi zvláštní druh souvislosti mezi písmem a pamětí.

Září se ohlásilo letním horkem.

Prišli ste si kúpiť fazuľu?

Kdysi v Rusku opravdu žila bezstarostná mladá generace, která se usmála létu, moři a slunci vstříc – a pak si vybrala pepsi-colu.

Jméno skutečného autora tohoto rukopisu, který vznikl v první polovině dvacátých let v jednom z klášterů Vnitřního Mongolska, nemůže být z nejrůznějších důvodů zveřejněno.

Text, ktorý právě držíte v ruce, je znám také pod názvem A Čuri.

Stačilo jen opustit nádraží a z parníčku spatřit souvislý přízrak průčelí podél Velkého kanálu, aby člověk pocítil, že je krok od cíle, že cestoval mnoho let, aby překročil práh, aniž rozluštil, v čem tento cíl spočívá a jaký práh vlastně překročí.

Červená řepa je ze všech zelenin nejvášnivejší.

„Svět je má představa“ – to je pravda, jež platí o každé živé a poznávající bytosti, ačkoli pouze člověk si ji může reflektivně a abstraktně uvědomit.

Měsíc je jasný, den nevystopuješ, rok letošní.

Píšu v malinkém pokoji v Paříži, sedím na proutěné židli u stolku s psacím strojem, před sebou okno s vyhlídkou do zahrady, za zády dětskou postýlku a noční stolek, na podlaze a pod stolem rukopisy, zápisníky a dvě tři knížky v měkké vazbě.

Pascal tvrdí, že pri posudzovaní faktov z hľadiska Dobra a Zla má kľúčový význam miesto na zemeguli, kde sa práve nachádzame.

Říkali jsme mu Vladimír, protože je to neobvyklé jméno a on byl opravdu jedinečný.

txt2

Apollinaire Guillaume : Deník – Balla: Oko – Beigbeder Frédéric: Povídky psané pod vlivem extáze – Borges J. L.: Předmluvy s předmluvou předmluv – Brautigan Richard: Expres Tokio – Montana –  Canetti Elias: Hlasy Marrakéše – Čapek Karel: Povětroň – Čapek Karel: Obyčejný život – Eco Umberto: O zrcadlech a jiné eseje – Farkas Péter: Kreatura – Gould S. J.: Dinosauři v kupce sena – Handke Peter: Velký pád – Heidegger Martin: „Už jenom nějaký bůh nás může zachránit“ – Herling-Grudziński Gustaw: Benátský portrét a jiné prózy – Herling-Grudziński Gustaw: Biela noc lásky – Huizinga Johan: Podzim středověku – Huizinga Johan: Kultúra a kríza – Ibráhim Sun´alláh: Komise – Johanides Ján: Nepriestrelná žena – Johanides Ján: Dedičný červotoč – Johanides Ján: Pokus o skladaný portrét páchateľa – Johanides Ján: Marek koniar a uhorský pápež – Joyce James: Odysseus – Jung C. G.: O vzniku osobnosti – Kertész Imre: Protokol – Klimáček Viliam: Námestie kozmonautov – Konůpek Jiří: Proust a jeho románový svět – Lachmann Renate: Memoria fantastika – Márai Sándor: Noc před rozvodem – Myślivski Wiesław: Traktát o lúštení fazule – Pelevin Viktor: Generation P – Pelevin Viktor: Čapajev a Prázdnota – Pelevin Viktor: Svatá kniha vlkodlaka – Pitol Sergio: Umění fugy – Robbins Tom: Parfém bláznivého tance – Schopenhauer Arthur: Svet ako vôľa a predstava – Sokolov Saša: Mezi psem a vlkem – Sontagová Susan: Ve znamení Saturna – Villiers de l´Isle – Adam: Kruté poviedky – Walser Robert: Večerní čtení

Súvisiace:

Prvou vetou (Jar 2012)

Prvá veta

Rok 2013

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s


%d bloggers like this: